Amairgil Vrchotický

Nechce

19. 02. 2013 19:53:42
Včera jste oslavili výročí vztahu.Už pět let to je, co jste se potkalive výtahu, tobě se rozbušilo srdce.

Měl to být ten pravý, konečně muž
co není dítětem už, když tobě řekl,
Miluji Tě, rozhoupal v tobě zvony.

Těch divadel, plesů a výstav kam
Tě pozval, dovolených po světě co
Ti dal, všechno snad zařídit dokázal.

Platí ti bydlení, o své dělí se s tebou,
tak snad aby si tě vzal celičkou, pak
počal Tě, učinil šťastnou hvězdičkou.

Ještě prý je čas. A pro koho zas? Jsi
to ty, komu odhořívá svíce. On ten
čas opravdu má. K oltáři jít nehodlá.

Pan dokonalý, co ti ho holky záviděly,
rozplynul se včera před očima, touha,
zůstala na petlice uzamčená v prázdnu.

Minulý týden jsi potkala Ivu s kočárem.
V obličeji uštvaném měla naplnění sebe.
To je to nebe, kam nedosáhneš z výšky.

Máš diplom, červený sporťáček, jak lusk,
jsi holka ze žurnálu. Oblečení nemáš kam
dávat a holky ti na oko závidí. Už je dost.

Tvoje racio potlačilo zlost.Vytáhla jsi šaty,
ty červené, co mají rozparek od ramen až
na paty a k nim parfém dovezený z Kalkaty.

V kavárně u baru, přisedl k tobě muž. Už?
Co byste ráda, slečno? Chci cítit příboj
života, padat do propasti šílenství ženství.

Dnes v noci jsi přestala myslet. A konečně
někdo, kdo měl cíl tam dole. Máte noc bez
baríér, letu do jiných sfér. Ráno se podiví.

Protože nebudeš na poradě, nic neřekneš,
nevysvětlíš nikomu nic. Muž odejde, ale
na něm nezáleží. Podstatné máš už v sobě...
...co přát si víc, než naplnění poselstvím života.

Autor: Amairgil Vrchotický | karma: 8.65 | přečteno: 515 ×
Poslední články autora