Všem Vám zpívám, Vy labutě v životě Lohengrinů,
a přeji Vám radosti prosté stínů jak zářivou hladinu,
vám kavatinu já skládám, zvoním na zvon a strunu.
Hledím na věčnou Lunu, tepu verš a sám tiše sním,
v čarovných nocích, ó sen v tomto přítomném světě.
To Vy, jako ty víly tančíte v myslích básníků v létě.
Jste okřídlené můzy. Zářící a zasněné jako motýli,
co chvíli buďte milovány, ať někdo na Vás myslí,
neboť básníci se ve Vás vidí jako v zrcadle mysli.
Ženy jako sen a jenom Vám patří tento dnešní den...